Město Vladivostok

Vladivostok v překladu znamená „Vládni východu“. Je to jméno slovanské a poměrně mladé, ačkoliv tato oblast byla původně součástí Číny a byla osídlena již dávno v minulosti. Poprvé se objevuje na čínských mapách z doby vlády dynastie Jüan na konci 13. století. Historie kraje se změnila až v důsledku tzv. druhé opiové války, kdy na základě Ajgunské smlouvy (1858) Čína přenechala Rusku celý levý břeh řeky Amur, od pramenů až k ústí. Následně uzavřenou Pekingskou smlouvou (1860) si Rusko navíc zajistilo řídce osídlený Ussurijský (Přímořský) kraj. Tam byl posléze založen přístav nazvaný Vladivostok, a to v místech, kde roku 1850 přistál první ruský mořeplavec. Poloostrov, na němž město dnes stojí, cestovatelé pojmenovali Zlatý roh. Jeho tvar je totiž velmi podobný tomu v Istanbulu. Vznik města je spojen s datem 20. června (2. července západního kalendáře) roku 1860, kdy ruská loď Mandžur pod vedením kapitána Alexeje K. Šefnera přistála u poloostrova a posádka začala na rozkaz N. V. Komarova stavět základy budoucího přístavu. Pracovalo se rychle. 8. června následujícího roku byl položen základní kámen pro stavbu kostela a v roce 1863 se v něm už křtí první miminko. Protože od prvopočátku šlo o místo strategicky velmi důležité, bylo sem roku 1864 přesunuto vedení ruských jižních přístavů. O rok později zde vznikla loděnice a začali se sem stěhovat první přistěhovalci. Obyvatelů bylo 516 včetně 36 Číňanů. 11. října roku 1869 bylo schváleno spojení telegrafem s Japonskem a s Čínou. Roku 1871 sem byla přemístěna vojenská základna Sibiřské flotily, vojenský přístav a úřady vojenské správy. Roku 1880 byl Vladivostok – už se sedmi tisíci obyvateli – prohlášen městem; zároveň se stal i hlavním městem Přímořského kraje. Protože šlo o město zajímavé nejen vojensky, ale i turisticky a obchodně, začaly se zde zakládat i první hotely. Během dalších deseti let se sem začali stěhovat rolníci i další osadníci; začaly vycházet noviny a vzniklo i první divadlo. Postupně se začaly zavádět linky lodní dopravy i do jiných měst jako Kobe, Nagasaki a Šanghaj.
Na začátku 90. let 19. století se zde kvůli spojení Vladivostoku s Evropou začalo se stavbou transsibiřské magistrály, vedoucí na západ k evropskému Rusku. Její otevření zkrátilo cestovní dobu sem z několika měsíců na několik dnů, ačkoli časový posun od Moskvy je 7 hodin. Rostoucí počet obyvatel si v prvních letech 20. století vynutil řadu změn ve městě. Byly budovány školy, došlo k otevření dalších divadel, vznikaly nové obchodní příležitosti. Obchodovalo jak se s městy ruskými, tak i s japonskými nebo čínskými. Velkoměstský charakter Vladivostoku vedl i k zavedení tehdy moderní tramvajové dopravy. V roce 1918 byl Vladivostok zasažen válkou a zejména bolševickou revolucí. Byl obsazen vojsky Dohody a Japonci. Do roku 1922 se sem ze západní části Ruska, zmítané občanskou válkou, stahovali bělogvargějci a jejich přívrženci, což způsobilo prudký nárůst obyvatel – z 97 tisíc na 410 tisíc. Do tohoto počtu jsou zahrnuty i jednotky Československých legií. Po ustavení sovětské moci tito lidé nakonec uprchli do USA nebo do Číny. Počet obyvatel se poté opět snížil, tentokrát na 105 tisíc. Ve 30. letech, teď už v Sovětském svazu, začala rekonstrukce vojenského přístavu a město se stalo centrem Tichomořské námořní flotily. To způsobilo, že do roku 1992 byl Vladivostok jakožto vojenské město cizincům uzavřen. Dnes už funguje opět jako normální město, televize vysílá rusky i japonsky, jsou zde konzuláty cizích zemí. Dnešní plocha města je 561 km² a žije zde 610 tisíc obyvatel. Město je stále velkým výrobcem vojenského vybavení a lodí, a pochopitelně centrem rybolovu. Přesto však na obyvatele stále doléhá pád SSSR – snížila se životní úroveň, pořád je tu velké znečištění, vzrostla kriminalita, ale na druhé straně se objevily soukromé podniky včetně hotelů a jiných možností ubytování.

Ostrov Ruský – proslulý muzeem vojenské techniky.

Ostrov Ruský se rozkládá v zálivu Petra Velikého v Japonském moři, asi 600 metrů jižně od Vladivostoku Má 97,6 km2, dlouhý je 18 km, široký 13 km. Žije zde 5 200 obyvatel (podle sčítání v roce 2002). Má skalnaté pobřeží a jeho povrch je kopcovitý, s nejvyšší horou Rusů 291,2 m vysokou. Název ostrovu údajně dal ve druhé polovině 19. stol. generální guvernér východní Sibiře hrabě N. N. Amurskij poté, co byl ostrov oficiálně připojen k Rusku. Jméno bylo vybráno na počest Ruska a jeho lidu při zkoumání Dálného východu. Název Ruský ostrov se poprvé objevil už na mapě vydané v Rusku v roce 1859. Tehdy tam však bylo zakresleno jen jeho západní i severní pobřeží. Ostrov brzy nabyl vojenský charakter – sloužil jako pevnost k obraně východního pobřeží, a to zejména v letech 1899–1914, v průběhu zhoršení vztahů s Japonskem. Postupně sem byla přiváděna posádka, čímž se počet obyvatel zvyšoval. Domorodé obyvatelstvo se zabývalo především pěstováním zeleniny, jíž zásobovalo i Vladivostok, část byla zaměstnána jako obsluha vojsk. Ostrované také zabezpečovali Vladivostok dřevem. Pro tento účel sloužila pravidelná lodní přeprava. Zvláštní význam pro rozvoj Ruského ostrova měla výstavba kanálu v roce 1898, který spojoval průliv Východní Bospor se zálivem Novik, kde v rusko-japonské válce bylo přístaviště ponorek. Tímto spojením vznikl uměle ostrov nazývaný Eleny. V souvislosti se stavbou pevností se na Ruském ostrově dokonce objevila železnice, která zajišťovala dodávku nákladu k místům výstavby pevnůstek. V roce 1915 bylo na Ruském ostrově rozmístěno 16 opevnění, 27 pobřežních baterií, prachové sklepy a muniční sklady, přístav pro lodě, torpédové stanice, 4 telefonní stanice. Obyvatelstvo ostrova k roku 1908 dosahuje 25 tisíc lidí. Výstavba pevností byla definitivně ukončena k roku 1922, kdy japonské vojsko na základě smlouvy se sovětskou vládou souhlasilo s opuštěním Přímořského kraje za podmínky, že Rusové pevnosti uzavřou. Tento ostrov byl dlouho nepřístupný, protože disponoval mnoha vojenskými objekty. V sovětské době bylo na ostrově celé vojenské městečko. Po rozpadu SSSR byl na ostrově založen ozdravný komplex „Bílá labuť“. Ostrov Ruský, stejně jako ostrov Popova, je dnes oblíbeným výletním místem obyvatelů Vladivostoku, protože tam nejsou žádné průmyslové stavby ani jiné podniky. V roce 2002 byl na ostrově založen mužský klášter. V roce 2006 vláda Ruské federace souhlasila s výstavbou mostu od Vladivostoku na ostrov a plánuje výstavbu sportovních a rekreačních středisek a obytných domů.