Město Ulan-Ude

Ulan-Ude 5 641 km; + 5 h od Moskvy

Ulan-Ude je se svými 421 453 obyvateli třetí největší město na Východní Sibiři. Leží na soutoku řek Selenga a Uda, přibližně 100 kilometrů jihovýchodně od jezera Bajkal. V Ulan-Ude začíná Transmongolská magistrála, spojující Ulan-Ude přes Nauški a Ulánbátar s Pekingem. Podnebí je v Ulan-Ude typicky vnitrozemské, s hodně chladnými zimami, kdy se lednová teplota pohybuje kolem –27 °C, ale příjemným létem s teplotami kolem 24 °C. Rekordní zimní teplota byla naměřena –51 °C, v létě +40 °C. Roku 1666 zde vznikla pevnost sloužící jako kozácké zimoviště. Podle polohy na řece Udě dostala jméno Udinskoje. Její poloha na obchodní cestě mezi Ruskem a Čínou nebo Mongolskem vedla k rychlému růstu počtu obyvatel, proto už v roce 1735 byla osada povýšena na město. Od roku 1783 do roku 1934 se město jmenovalo Věrchněudinsk, a to kvůli odlišení od Nižněudinska. Dnešní jméno Ulan-Ude („Rudá brána“) je daní sovětskému režimu, jenž zde má dodnes zcela ojedinělou připomínku — hlavu Lenina na hlavním náměstí, která je největší bustou na světě. Město bylo nejen významným obchodním střediskem, ale postupně se stalo i kulturním a správním centrem. V roce 1793 tu byla otevřena první škola, roku 1860 byla vybudována nemocnice a v roce 1895 začala stavba železnice. První vlak do Věrchněudinsku přijel 15. srpna 1899. Tato osada v podhůří hor Jablonovyj chrebet sloužila pro setkávání Jasaků s Evenky a Burjaty. V době občanské války bylo Ulan-Ude obsazeno bělogvardějci, jejichž vláda trvala do roku 1920. Poté se Ulan-Ude stalo hlavním městem Republiky Dálného východu, později centrem Burjatské autonomní oblasti. Od roku 1991 je Ulan-Ude hlavním městem Republiky Burjatsko v rámci Ruské federace.

Doprava

Městskou dopravu zajišťují autobusy, tramvaje a maršrutky.

Leteckou dopravu zajišťuje mezinárodní letiště „Bajkal“, které se nachází 15 km od centra.

Železniční nádraží je v centru města, 1,5 km od náměstí Sovětů. První nádraží zde bylo postaveno při otevření železnice a budova v dnešní podobě byla dokončena v roce 1938.

Pamětihodnosti

Jednou ze zajímavostí je nepochybně památník — hlava Lenina. Je umístěn na náměstí Sovětů, chlubí se výškou 7,7 m a váhou 42 tun, a byl zde postaven k stému výročí narození V. I. Lenina v roce 1970.
Z náměstí Sovětů vychází ulice Lenina, v níž se na pravé straně nachází divadlo opery a baletu. Budova divadla je zároveň památníkem architektury a řadí se k jedné z nejkrásnějších budov ve městě. Stavba divadla začala v roce 1939, ale druhá světová válka budování přerušila a k slavnostnímu otevření došlo až v roce 1952. Představení se tu hrají v ruštině a burjatštině.
Kousek dále najdeme Carská vrata, postavena na počest návštěvy careviče Mikuláše Alexandroviče, který ve městě pobýval 20. a 21. června 1891. V únoru 1917 byl z vrat odstraněn znak dvouhlavého orla a v roce 1936 byla celá vrata rozbořena. Znovu obnovena byla v roce 2006 i s nápisem 20.–21. června 1891 Věrchněudinsk.
Pod kopečkem přechází ulice Lenina na 350 m dlouhou pěší zónu, nazývanou „Arbat“. Na konci pěší zóny navazuje náměstí Revoluce 1905, kde se nachází „Gostinyj dvor“. Věrchněudinsk byl významným obchodním centrem Sibiře, a tak zde už v roce 1791 bylo postaveno dřevěné obchodní centrum a v roce 1804 se začalo stavět kamnné. Dnešní Gostinyj dvor je architektonickou památkou.
Dva kilometry od náměstí Sovětů najdeme osm metrů vysokou sochu ženy: „Matka Burjatska“, někdy také nazývána Pohostinné Burjatsko, z roku 2002.

Muzea

Muzeum historie Burjatska, ul. Profsojuznaja 29.

Muzeum přírody Burjatska, ul. Lenina 46.

Muzeum historie města, ul. Lenina 26.

Muzeum geologické, ul Lenina 57.

Etnografické muzeum národů Zabajkalí

Deset kilometrů od vlakového nádraží, ul. Muzejnaja 176, v mikrorajóně Věrchňaja Běrezovka se rozkládá nádherné muzeum pod otevřeným nebem. Na ploše 37 hektarů se nachází 46 budov a 11 tisíc exponátů, které jsou rozdělené do sedmi etnicko-kulturních komplexů: archeologický, evenský, burjatský, zabajkalský, ruský kozácký, ruský sedlácko-řemeslnický a věrchněudinský městský.

Ivolginský dacan

„Chambyn Sume“, největší a nejvýznamnější budhistický komplex na Sibiři, od Ulan-Ude vzdálen 30 km. Všechny budovy v areálu jsou ze dřeva, postaveny ve stylu tibetských buddhistických klášterů. Je zde více jak deset svatyní. Počátky tohoto kláštera sahají do 5. století, kdy do Burjatska začali přicházet první buddhističtí mniši. Buddhismus se zde ale ujal až v 17. století, kdy bylo také započato budování Ivolginského dacanu, což je nejen klášter, ale zároveň také škola. Kromě buddhismu, teologie, filosofie a medicíny se zde vyučuje celá řada dalších předmětů, mimo jiné i tělocvik a obsluha počítačů. Žije zde kolem třiceti lámů a mnoho žáků různých národností.