Krugobajkalka

Obdivuhodná jednokolejná slepá železnice, mezi lidem nazývaná Krugobajkalka, vede po břehu jezera Bajkal. Její výstavba začala v roce 1896 ze stanice Irkutsk k přístavu Bajkal.

Jak si vlastně Krugobajkalku představit?

Je to území, kde v úzkém a dlouhém pruhu došlo k obdivuhodnému přetvoření divokého bajkalského pobřeží. Lesy a skály se proměnily v jednu linii zdiva, portálů, tunelů a podpěrných stěnek. Z vlaku se otevírají pohledy na údolí zabydlená malebnými vesničkami. Ty jsou tvořené zčásti dřevěnými stavbami, dodržujícími dobový styl, a zčásti je představují moderní stavby, což je samo o sobě neobvyklé v takto bohem zapomenutém kraji. Krugobajkalská železnice byla do poloviny 20. století strategicky významnou komunikací se svým vlastním bouřlivým životem. Jelikož Krugobajkalka byla jedinou svazující nití mezi Ruskem, Sibiří a Dálným východem, stala se také místem aktivních bitev během revolučního dění. Boje za sovětskou zem se odehrály ve Sljuďjance, v Kultuku i na stanici Bajkal.

V roce 1956 při napouštění Irkutské vodní elektrárny na řece Angaře byla zatopena také část železnice mezi stanicemi Irkutsk a Bajkal. Z tohoto důvodu byla v letech 1947 až 1949 postavena od Irkutska do Sljuďjanky nová elektrifikovaná trať, Transsibiřská magistrála. Krugobajkalka se rázem stala slepou tratí a ztratila i svůj strategický význam. Z tunelů a mostů byla odvolána vojenská ochrana a z oblasti se postupně začali vytrácet i původní obyvatelé. Domy byly demontovány a exportovány na jiné, efektivnější části železniční tratě. Vzhledem k tomu, že už nebylo nutné přepravovat velké množství nákladů, došlo k rozebrání jedné koleje a průběžné železniční stanice zůstaly jen v přístavu Bajkal, v Marituji a Kultuku. Úsek Sljuďjanka – Mysovaja se stal součástí efektivní Transsibiřské magistrály. Postupně začaly opadávat pobřežní skály, dřevěné stanice i pavilony chátraly. Vlak na zapomenuté železnici jezdil podél bajkalského břehu pro několik málo zbývajících obyvatel jen jednou za den. Krugobajkalka pustla. Oblast se kdysi právem chlubila tím, že v pusté, špatně sjízdné skalní krajině byla za 14 let postavena prvotřídní železnice s tunely, viadukty, mosty a galeriemi …..

Komplex technických a architektonických památek v kombinaci s unikátními bajkalskými krásami byl jediný na světě. Je zde 39 tunelů, 18 galerií, 248 mostů a viaduktů, 268 podpěrných stěnek a 172 architekto­nických památek. Železnice však doslova chátrala před očima. Oproti roku 1940 komplex ztratil 43% staveb. Slabé části skal opadávaly a „Zlatá přezka Transsibiřské magistrály“ přináší Východosibiřské železnici jen ztráty. Slepá trať se časem stala slepou hospodářskou uličkou.

Z toho, co zůstalo, je největší část koncentrována na hornatém až skalnatém úseku v délce 85 kilometrů od stanice Bajkal do stanice Kultuk.

Komplex Krugobajkalské železniční tratě obsahuje také přírodní památky zahrnující geologii, mineralogii, zoologii a botaniku. V důsledku toho se tato oblast stává mekkou turistů přijíždějících sem z celého světa. Léta 1956 až 1975 lze pokládat za období úpadku, ale život na Krugobajkalce ještě neustal a ne všichni odjeli. Po železnici jezdila parní lokomotiva, kterou později na trase Sljuďjanka – Kultuk – Bajkal nahradil dieselový vůz. Na železnici zůstal pouze malý spolek železničářů. Ti zajišťují trať tak, aby bylo možné provozovat dopravu jednoho vlaku s výdejním vagónem, který rozváží potraviny pro obyvatelstvo, dožívající v tomto zapomenutém, ale nádherném kraji. Význam dopravy se omezil na dodávky základního zboží (chléb, sůl, zápalky, vodka a tabák). Nějaké malé oživení přinesla stavba Bajkalsko-amurské magistrály, přesněji její první dny, kdy se od Sljuďjanky do přístavu Bajkal vozil materiál na její stavbu. Ale byla to pouze krátká perioda, během které se život na Krugobajkalce příliš nezměnil. Velké povodně, déšť, zemětřesení, vítr i slunce bohužel železnici postupně likvidují. V roce 1982 bylo v Irkutsku rozhodnuto o převzetí Krugobajkalky pod státní ochranu za současného vyhlášení oblasti historicko – krajinnou přírodní rezervací.

Kniha o této železnici