Severomujský tunel

Severomujský tunel

Severomujský tunel, stejně jako většina železnic na Bajkalsko-amurské magistrále, se nachází v oblasti s drsnými klimatickými podmínkami a seizmicky aktivním pohořím (až 9 stupňů Richterovy stupnice). Teploty v lednu dosahují –56 °C a v červenci +35 °C. Sněhová pokrývka se tu drží dvě stě dní v roce. V roce 1976 byly založeny dočasné osady pro stavbu tunelu, Severomujsk na východní straně a Tonnělnyj na západní straně tunelu. V 80. letech byl Severomujsk nejkrásnější osadou na BAMu, žluté domy mezi zelenými modříny ostře kontrastovaly se zasněženými vrcholky hor.
Toho času v Severomujsku žilo 12 000 obyvatel v průměrném věku 30 let, většina z nich byla staviteli Severomujského tunelu. V roce 2004 byla zlikvidována osada Tonnělnyj. Tunel o délce 15 343 m se začal hloubit od západního portálu 28. května 1977. Později byly nad budoucím tunelem proraženy čtyři svislé větrací šachty, které hodně usnadnily následující práce.
Během prací samozřejmě došlo i k nehodám. Jedna z největších se odehrála v roce 1979 během ražení – byla to pekelná směs balvanů, studené a termální (až 60 °C) vody a písku s vysokým tlakem, která se valila tunelem a na své cestě smetla jak techniku, tak i lidi. Osmitunové auto tlak vyhodil z tunelu jako zátku. Skoro dva roky lidé odklízeli následky této katastrofy. Američtí specialisté tvrdili, že pokračovat v budování tunelu nemá význam a je nutné prorazit tunel na jiném místě. Později se zjistilo, že při hloubení technika narazila na staré koryto řeky.
Rusové se ale rozhodli, že řeku zkrotí. Přemohli čtyři sta metrů tektonických prasklin a stovky dalších menších o celkové šíři jednoho kilometru. Vynalezli vlastní způsob zpevnění nestabilních hornin, čímž vznikla unikátní zkušební technologie, která by v budoucnu mohla být použita při výstavbě tunelu na Sachalinu, nebo na Aljašce. Jeden z vedoucích firmy Bamtonnělstroj prohlásil, že kdyby nebyl Severomujský tunel, tak by stavba ruských tunelů pro metro zaostávala třicet až čtyřicet let za zahraničím.
Dokonce ještě v roce 1990 se hovořilo o tom, že kvůli nebezpečí závalu zde nikdy nebude jezdit osobní vlak. Avšak 30. května 2001 byl tunel proražen. Přesnost odchýlení při ražení byla 69 mm vodorovně a 36 mm vertikálně. První vlak projel tunelem 21. prosince 2001 a přesně o dva roky později po dokončení všech prací byl schválen a uveden do provozu. Během stavby byly zpracovány 2 000 000 m3 půdy, 700 000 m3 železobetonu a použito 70 000 tun ocelové konstrukce. Délka proražených chodeb včetně větracích šachet a odvodňovacích kanálů dosahuje 45 km. Na stavbě se podílelo až 30 000 lidí. Předpokládaná životnost s generální opravou po padesáti letech je 100 let. Průjezdová rychlost v tunelu dosahuje 48 km/h.
Pro plynulý a bezpečný provoz řídí tunel složitý počítačový systém, který kontroluje pohyb vlaku, stav vstupních vrat otvírajících se před každým vlakem, stav vstupních chodeb a semaforů, prověřuje stav tunelové signalizace či napětí na osmi tunelových rozvodnách. Počítače regulují teplotu v tunelu a obsah škodlivých látek v ovzduší, automaticky upravují a vhání čerstvý vzduch čtyřmi ventilačními šachtami. Aby počítačový systém mohl spolehlivě pracovat, jsou všechna data ukládaná na dva servery. Dnes tunel zajišťuje práci pro více než šest set lidí.

Výstavba Severomujského tunelu

Výstavba tunelu trvala téměř 27 let a tuto grandiózní akci lze pokládat za ukončení stavby celého BAMu. Tunel zkrátil cestu z 57 km na 23 km a čas se snížil ze 120 minut na 25 minut. Rusové přemohli tuto čertovu horu a úspěšně dokončili stavbu, ale ani dnes nikdo nedokáže říct, co přinese velká seizmická činnost v této oblasti. Snad proto je také stále udržován v provozu obchvat tunelu. A kolik stálo vybudování nejdelšího tunelu v Rusku? Podle oficiálních údajů tři miliardy dolarů a šedesát životů. Skutečnou cenu se asi nikdy nedozvíme, protože místní obyvatelé o tom, kolik lidí na této stavbě i na celém BAMu zahynulo, neradi mluví, nebo se jednotlivé údaje výrazně liší.