Co je v Rusku nového

Co je v Rusku nového?

Tím, že Rusko neposunulo 30. října ručičky hodinek o hodinu nazpět (z letního času na zimní), ukázalo světu, že je stále o krok dopředu a nikdo mu nebude říkat, co má dělat. Tímto činem ovšem Rusové mimo jiné zmátli řadu turistů. Už při odletu jsem se divil, jak je možné, že letadlo letí pět a tři čtvrtě hodiny včetně časového posunu. Po příletu do Moskvy se mi v telefonu změnil čas pouze o dvě hodiny a v počítači se mi čas nezměnil vůbec. Moskva byla od nás vždy vzdálena o dvě časová pásma, a tak si nyní technika s časovým posunem tří hodin neuměla poradit.

Co se v Rusku nezměnilo?

Nezměnila se přesnost, spolehlivost, bezpečnost a přístup k životu.

Lístky na vlak na trase Moskva – Nižnij Novgorod, Nižnij Novgorod – Perm, Perm–Jekatěrinburg jsem si koupil přes internet u ruských železnic s obavou, jestli vůbec někdy nějaké lístky uvidím. Jízdenky se musí zaplatit kartou přes internet, na e-mail a na telefon je poté doručen kód objednávky ve formě SMS a papírové lístky si vyzvednete po příjezdu do Ruska u pokladny na nádraží. Po předložení pasu a tří objednávacích kódů jsem bez nejmenších problémů dostal tři správné lístky na vlak. Když se na něčem v Rusku dvě strany domluví, tak to platí. Například když se s někým domluvím, že mě zítra v devět hodin někam odveze, tak tam na mě bude za deset minut devět čekat.
Přesnost se potvrzuje každý rok. Odjezd vlaku z letiště do centra byl stanoven na šest hodin a třicet minut. V šest hodin dvacet devět minut a třicet vteřin se zablokovaly dveře a vlak se skoro na vteřinu rozjel. Stejně tak se můžete spolehnout na včasný příjezd do cílové stanice. Tímto přesným způsobem funguje veškerá doprava v Rusku kromě městské hromadné dopravy, která je závislá na aktuální dopravní situaci. Přesnost na známé Transsibiřské magistrále je úžasná. Vzdálenost 9 288 km každý vlak překoná bez jediného zpoždění. Nepočítám opravdu výjimečná zpoždění, která se vyskytnou maximálně jednou za rok. Spolehlivost ruských vlaků s sebou při cestování přináší své výhody. Jestliže vlak přijíždí do stanice v pět hodin ráno, tak si můžete nařídit budík na čtyři hodiny a padesát minut. A většinou toho budíka ani není zapotřebí řídit, protože průvodčí má kopii vašeho lístku a přijde každého cestujícího včas zbudit. Má to však i své nevýhody, například když přijdete na nádraží patnáct minut před odjezdem vlaku, tak si lístky už nekoupíte. Lístky se prodávají po předložení pasu a než pokladní zvládne vyplnit všechny potřebné údaje, vlak mezitím odjede. Jednou jsem si koupil u ruské cestovní kanceláře zájezd na čtyři dny po okolí Moskvy. Všechno bylo perfektně zorganizované, dokonalá přesnost dopravy a také cestující dodržovali ujednané časy příchodů. Když se řeklo, že se bude odjíždět v devět hodin, tak všichni byli za deset minut devět připraveni a ještě před devátou se mohlo odjíždět. Na druhou stranu, pokud máte rozchod na patnáct minut, je to ve skutečnosti jen deset minut. V Rusku také nabízejí dokonalé služby. Například jsem si v hotelu objednal taxíka. Recepční zavolala na dispečink, nahlásila, kam potřebuji odvést a moje telefonní číslo. Okamžitě mi byla doručena SMS: „Vaše objednávka byla přijata, cena bude 200 rublů.“ V zápětí následovala druhá SMS: „Očekávejte auto s poznávací značkou 450.“ Za pět minut mi třetí SMS oznámila, že: „Taxík s poznávací značkou 450 stojí před hotelem.“
Na všech nádražích, letištích, v metru a na místech, kde se pohybuje více lidí, je o bezpečnost řádně postaráno. Všude je dostatečné množství policistů až mám někdy pocit, že jich je více než cestujících. Nikdo nevyhodí cestujícího z nádraží, pokud má platný lístek na vlak. Tolerují i pasažéra, který přijel v noci a chce na nádraží zůstat do rána. Naopak jsou přísní k osobám pod vlivem alkoholu. Do mnoha budov se nedostanete bez řádné kontroly. Kontroly se provádí při vstupu do letištní a nádražní haly, ale také při vstupu do muzea. Poctivě se kontrolují a řeší odložené věci. V Nižnim Novgorodu jsem si dal dobíjet počítač, který jsem nechal uložený v batohu, jenž ode mě ležel dva až tři metry. Za dvě minuty byl u mě policista, který zjišťoval, zda je to můj batoh a upozornil mě, že tam nesmí stát jen tak o samotě. Vyndal jsem proto počítač z batohu, položil ho na zem a batoh si vzal k sobě. Za chvilku však u mě byla opět policistka, která mi řekla, že tu takto nemohu počítač válet bez dozoru.

Mnoho věcí se v Rusku neřeší, ale to ještě neznamená, že je dělají špatně. Oni je jen dělají jinak a přistupují k nim odlišně. Je velmi zajímavé, že jim to funguje, a možná ještě daleko lépe než nám. Fígl je v tom, že vy musíte přijít na to, jak to funguje. I místní lidé se nestále ptají co a jak, a to mnohdy i mě, cizince. V obchodech se opravdu málokdy stane, aby se prodavačka usmála na zákazníka. Často se stává, že si nikdo zákazníka ani nevšimne. Hlavně pokud prodavačka zrovna hraje hry na počítači nebo vyřizuje soukromý hovor, který přece kvůli zákazníkovi nebude předčasně ukončovat. Často se také stává, že prodavačky neumí počítat. V obchodech a celkově v každé práci se nikam nespěchá. Metro, tramvaje, autobusy nebo jiné dopravní prostředky jsou ve velmi špatném technickém stavu. V Moskvě slouží prostředky, v kterých začíná rezivět podlaha a v menších městech už je ta podlaha opravdu děravá. Osobně jsem jel na lodi, na které kdyby se někdo opřel o zábradlí na horní palubě, stoprocentně by spadnul do vody. Nikdo to neřeší. Vždyť to jezdí, no ne? A až se to rozpadne, tak to odtáhnou přímo ze silnice do sběrných surovin. Nikdo neřeší ani různé závady: díry v chodníku, chybějící poklop od kanálu, rozbité schody, nakřivo zazděné okno a mnoho dalších. Nikdo neřeší venkovní fasádu na baráku, zahrádku kolem baráku a už vůbec ne, jestli má posekaný trávník. Daleko důležitější je popít s kamarádem trošku vodky, zajet se s přáteli někam pobavit, vyjet si večer k řece a udělat si tam piknik. Velmi často dostávám nabídky od místních lidí, že mi pomohou. Často se mi věnují celý den nebo dokonce dva dny. Objevují se i nabídky týdenní, kdy zaplatím pouze benzín a místní mě odvezou, kam budu chtít. Přiznejme si, kdo z nás by se věnoval dva dny cizím turistům a neměl z toho žádné peníze. Oni to dělají jen tak pro radost. Jde vlastně o jakýsi výměnný obchod, kdy domorodec dává rady, kam se podívat a jak tam dojet a turista dodává informace o tom, jak se žije v jeho zemi.

Co na závěr?