Osada Listvjanka leží na břehu Bajkalu, sedmdesát kilometrů od Irkutska. Poprvé se o Listvjance zmiňuje v zápiskách cestovatel I. G. Georgij v roce1772. Brzy na to zde byla vybudována poštovní stanice a začala fungovat lodní doprava přes jezero. Listvjanka jako hlavní bajkalský přístav získávala mezi nejbližšími osadami postupně na významu i velikosti. Své jméno obdržela od modřínů, rostoucích na blízkém Modřínovém mysu (rusky Listvěničnyj mys). Dnes je Listvjanka poměrně malá vesnice se zhruba 1500 obyvateli, která se táhne několik kilometrů podél jezera. V posledních letech se zde staví především lázeňské domy.

Bajkalské muzeum

V r.1928 v Lis­tvjance otevřeli Bajkalské muzeum s expozicí, která jako jediná seznamuje nejen s historií jezera Bajkal, ale i s jeho rostlinným a živočišným světem. Lze tady spatřit bajkalské ryby, vycpanou zvěř, obrazy jezerních hlubin, místní nerosty a různé další zajímavé exponáty, nalezené během vědeckých expedic. V roce 2001 byla provedena přestavba, při které se plocha muzea třikrát zvětšila. V šesti nových obřích akváriích můžeme pozorovat bajkalské organismy včetně vzácného bajkalského tuleně.

Bajkalská astrofyzická observatoř

Toto významné vědecké pracoviště vlastní největší sluneční teleskop v Rusku  – vakuový přístroj má průměr objektivu jeden metr.

Pokračování na: http://www.dovolena-rusko.cz/…tjumen-tumen

První ruské město na Sibiři. Založené v roce 1586 při soutoku říčky Tjumeňka a řeky Tura na místě tatarského města Čingin-Tura. Ve městě se zachovalo mnoho kulturních a architektonických památek. Nejstarší památkou je mužský klášter, založený v roce 1616.

Dnešní moderní město, vzdálené 2 139 km od Moskvy po Transsibiřské magistrále, má 584 776 obyvatel (2011) a je velkým centrem pro těžbu ropy a plynu. Je zde také mezinárodní letiště Roščino.

Omsk je vzdálené 2 711 km od Moskvy po Transsibiřské magistrále. I když má město Omsk 1 154 000 obyvatel, nemá metro. Je to druhé největší město na Sibiři a sedmé největší v Rusku.

Město bylo několikrát přejmenováno

1893 až 1895 Aleksandpov­skij

1896 až 1903 Novo-Nikolaevskij

1904 až 1917 Novo-Nikolaevsk

1918 až 1926 Novonikolaevsk

Od roku 1927 Novosibirsk

V Novosibirsku nejsou žádné historické stavby. Nejvýznamnější budova je kaple svatého Mikuláše a muzeum umění, které nalezneme v okolí Leninova náměstí. Nejzajímavější budovou ve městě je železniční nádraží „Novosibirsk Glavnyj“. Je to jedno z největších nádražích v Rusku a je architektonickou pozoruhodností města. Kromě hlavního nádraží jsou na území města další čtyři větší stanice: Novosibirsk jižní, Novosibirsk západní, Novosibirsk východní, Novosibirsk Sejatěl. Novosibirsk je velkým železničnín střediskem. Dnes, kromě Transsibiřské magistrály do Novosibirsku vede Turkestánsko-sibiřská dráha (Turksib, zprovozněna v roce 1913) a železnice Kuzbasskogo

Výce na: http://www.dovolena-rusko.cz/…e/mesto-omsk

Osada v místech, kde se dnešní město Irkutsk nachází, byla založena již v roce 1661. Status města však získala až o 25 let později. Časový posun v jednom z největších sibiřských měst představuje oproti našemu středoevropskému času plus sedm hodin. Počet obyvatel se neustále vyvíjí, ale v posledních letech spíše klesal (250 tis. v r.1939; 366 tis. v r. 1959; 626,1 tis. v r. 1989; 592,4 tis. v r. 1999). Průměrné teploty během roku jsou důkazem silně kontinentálního klimatu (leden –21°C, duben +1°C, červenec +17°C, říjen 0°C).

Původně se předpokládalo, že vlaková trať projde městem z Amurské ulice nebo po břehu řeky Ušakovky. Perspektivní variantou byla také Kajskaja hora naproti Irkutskému mostu za chatou Birjulja. Předností posledního návrhu byla možnost vést další trasy údolím řeky Olchy bez nutnosti stavby tunelu a ochranného náspu pro úsek přístav Bajkal – Kultuk. Nicméně po dlouhých debatách městská rada našla místo pro nádraží a komplex opravárenských dílen v prostoru při úpatí Lazkovského předměstí. Při realizaci staveb a železničních prací se na místě výstavby nádraží a depa objevily archeologické pozůstatky z doby bronzové. Bohužel, tomuto nálezu se tenkrát přikládal malý význam a větší část nalezených věcí byla rozkradena dělníky a inženýry.

Erb Irkutské oblasti

V roce 1642 ve znaku města zobrazovali babra (dřívější název pro ussurijského tygra) se sobolem v tlamě. Pečeť s tímto výjevem, který následně přešel do tištěné podoby, se objevila na celnici v Jakutsku. Po roce 1680 se tato pečeť těšila velkému uznání a 18. února 1690 byl Irkutsk obdarován erbem a pečetí s tímto vyobrazením. Erb představoval babra běžícího v zelené trávě se sobolem v tlamě. V roce 1857 na úřadě odhlasovali opravy erbu. V důsledku chyby bylo málo známé slovo babr zaměněno za známější slovo bobr. A tak se stalo, že na štítě se objevil prapodivný bobr s kočkovitou hlavou, blanitými tlapami, silným ocasem a sobolem v tlamě. Stříbrný štít lemovaný zlatými dubovými listy se stuhou azurové barvy ukončovala carská koruna. Za sovětské vlády byla odebrána vyzdobená vnější část erbu – koruna a dubové listy . V této podobě se erb dochoval do našich dnů.

Stanice Innokenťjevskaja (Irkutsk II)

Na místě dnešní stanice stála na konci XIX. století poustevna s dřevěným kostelem. Během výstavby sibiřské železniční tratě bylo rozhodnuto umístit železniční stanici se všemi službami a osadou Innokenťjevskij právě vedle poustevny. 27. července 1898 právě sem přijel první železniční vlak.V roce 1901 bylo v osadě kolem jednoho tisíce lidí, ale již za další čtyři roky vzrostl počet obyvatel na více než 5 tisíc. Na druhé straně cesty spontánně vznikla osada nazývaná Přístav Arturom, později Novo- Innokenťjevskij (Novo Lenino).

Pokračování na: http://www.dovolena-rusko.cz/…-novosibirsk