Rusko: přesnost, spolehlivost i bezpečnost

Lanškroun /POSTŘEHY Z CEST/ – Cestovatel Václav Turek v závěru loňského roku podnikl svou další cestu do Ruska. Stále má co objevovat, ale může také srovnávat, co se v zemi změnilo a co je naopak neměnné.

Tím, že se Rusko nevrátilo loni 30. října o hodinu zpět, z letního času na zimní, ukázalo světu, že je stále o krok napřed a nikdo mu nebude říkat, co má dělat,“ říká cestovatel a dodává, že tím zmátlo nejen turisty, ale i techniku.
Co se v Rusku naopak nezměnilo i mnoho dalších postřehů, shrnuje Václav Turek ve svých postřezích z cest…

Co se v Rusku nezměnilo?

Nezměnila se přesnost, spolehlivost, bezpečnost a přístup k životu.
Lístky na vlak Moskva – Nižnij Novgorod, Nižnij Novgorod – Perm, Perm – Ekaterinburg jsem si koupil přes internet u ruských železnic s obavou, jestli nějaké lístky ještě někdy uvidím. Lístky se musí zaplatit kartou přes internet, na e-mail a na telefon ve formě SMS je doručen kód objednávky. Po příjezdu do Ruska je nutné lístky vyzvednout u pokladny na nádraží. Po předložení pasu a třech objednávacích kódů jsem bez nejmenších problémů dostal tři správné lístky na vlak.

Když se na něčem v Rusku dvě strany domluví, tak to platí.

Například když se domluvím s někým, že mně následující den v devět hodin někam odveze, tak tam na mě bude za deset minut devět čekat. Přesnost se potvrzuje každý rok. Odjezd vlaku z letiště do centra byl v šest hodin třicet minut. V šest dvacet devět minut a třicet vteřin se zablokují dveře a vlak se skoro na vteřinu rozjíždí, také je spolehnutí na přesný příjezd do cílové stanice. Tímto přesným způsobem funguje veškerá doprava v Rusku, vyjma městské hromadné dopravy, ta je závislá na dopravní situaci. Přesnost na tak známé Transsibiřské magistrále je úžasná. Vzdálenost 9 288 km každý vlak překoná bez jediného zpoždění. Nepočítám opravdu výjimečná zpoždění, která se stávají maximálně jedenkrát za rok. Což při cestování po železnici přináší výhody. Jestliže vlak přijíždí do stanice ráno v pět hodin, tak si budík můžete nařídit na čtyři hodiny a padesát minut. Ono ten budík ani není zapotřebí řídit, průvodčí má kopii lístku a přijde každého cestujícího včas vzbudit. Má to i svoje nevýhody, když přijdete na nádraží patnáct minut před odjezdem, tak lístky už nekoupíte. Lístky se prodávají po předložení pasu a než pokladní zvládne vyplnit potřebné údaje, vlak nestihnete. Ještě jednu nevýhodu to má: když vám řeknou patnáct minut rozchod, ve skutečnosti to znamená deset minut.

Dokonalé služby.

V hotelu jsem si objednal taxíka. Recepční zavolala na dispečink, nahlásila, kam potřebuji odvézt a moje telefonní číslo. Okamžitě mně byla doručena SMS: „Vaše objednávka byla přijata, cena bude 200 rublů“. Druhá SMS: „Očekávejte auto s poznávací značkou 450“. Třetí SMS přišla za pět minut: „Váš taxík s poznávací značkou 450 stojí před hotelem.“
Na všech nádražích, letištích, v metru a na místech, kde se pohybuje více lidí, je o bezpečnost řádně postaráno. Všude je dostatečné množství policistů, až mám někdy pocit, že jich je více než cestujících. Nikdo z nádraží nevyhodí cestujícího, který má lístek na vlak. Tolerují i cestujícího, který přijel v noci a chce na nádraží zůstat do rána. Naopak jsou přísní na osoby pod vlivem alkoholu. Do mnoha budov se nedostanete bez řádné kontroly. Kontroly se provádí při vstupu do letištní a nádražní haly, při vstupu do muzea. Poctivě kontrolují a řeší odložené věci. V Nižném Novgorodu jsem si dal dobíjet počítač, a ten jsem při tom nechal v batohu. Ležel ode mě dva, možná tři metry. Za dvě minuty byl u mě policista, jestli to je můj batoh a že tam nesmí tak o samotě ležet. Vyndal jsem počítač z batohu, položil ho na zem a batoh vzal k sobě. Za chvilku přišla policistka, že tu takto nemohu počítač válet o samotě.

Mnoho věcí se v Rusku neřeší, ale to ještě neznamená, že to dělají špatně.

Oni to dělají a přistupují k tomu pouze jinak. Je velmi zajímavé, že jim to funguje a možná daleko lépe než u nás, pouze musíte přijít na to, jak to funguje. I místní lidé se stále ptají, jak to funguje, ptají se mnohdy i mě.
V obchodech se opravdu málokdy stane, aby se prodavačka usmála na zákazníka. Často se stává, že si nikdo zákazníka nevšimne. To když prodavačka zrovna hraje hry na počítači nebo vyřizuje soukromý hovor. Často se stává, že prodavačky neumějí počítat.

V obchodech a celkově v práci se nikam nespěchá.

Metro, tramvaje, autobusy nebo jiné dopravní prostředky jsou ve velmi špatném technickém stavu. Co v Moskvě vypadá, že už nemůže sloužit, například když podlaha už začíná rezivět, tak v menším městě slouží, i když už je podlaha opravdu děravá. Osobně jsem jel na lodi, na které kdyby se někdo opřel o zábradlí na horní palubě, stoprocentně by spadl do vody. Nikdo to neřeší, vždyť to jezdí. Až se to rozpadne, odtáhnou to přímo ze silnice do sběrných surovin. Nikdo neřeší různé závady, jako například díry v chodníku, chybějící poklop od kanálu, rozbité schody, nakřivo zazděné okno a mnoho dalších. Nikdo neřeší venkovní fasádu na domě, zahrádku kolem a už vůbec ne, jestli má posekaný trávník. Daleko důležitější je popít s kamarádem trošku vodky, zajet se s přáteli někam pobavit, zajet večer k řece a udělat si tam piknik. Mnohdy dostávám nabídky od místních lidí, jak mně pomohou, kolikrát se mi věnují celý den, i dva dny. Jsou to i nabídky týdenní – když zaplatím pouze benzín, odvezou mě, kam budu chtít. Přiznejme si, kdo z nás by se věnoval dva dny cizím turistům, aniž by z toho měl nějaké peníze? Oni se jim věnují jen tak pro radost. Je to vlastně výměnný obchod: domorodec dává rady kam se podívat, jak tam dojet…turista dává informace, jak se žije v jeho zemi.

A co dodat na závěr?

České železnice by si mohly vzít ponaučení z ruské přesnosti. Měly by se zamyslet nad přístupem k cestujícím. Vyhodit v noci cestující z nádražní budovy a nechat je na ulici v mrazu, to je opravdu obrovská ostuda. Co si asi cizinec, který využil české železnice, o nás pomyslí? České firmy by si mohly vzít ponaučení ze spolehlivosti.
Všichni by si měli uvědomit, že když například firma zazdí okno o milimetr nakřivo, nemá to žádný vliv na funkci okna a není kvůli tomu nutné předělávat celý dům.
Česká policie by mohla začít přistupovat zodpovědněji ke své práci. Osobně jsem chtěl v Česku policii využít třikrát a vždy jsem byl stoprocentně nespokojený. V zahraničí jsem policii využil také třikrát a pokaždé odvedla perfektní práci. Z toho jednou jsem policii využil v Rusku. A hlavně bychom se občas měli umět zastavit v našem uspěchaném světě. Zajet se podívat někam do ciziny, porovnat, jak se žije jinde, a vzít si s toho ponaučení. Možná zjistíte, že u nás není všechno dokonalé. I v zemích, o kterých tvrdíme, že jsou zaostalé, se žije dobře a ledasco tam je lepší než u nás. V Rusku možná zjistíte, že tam lidé nejsou tak špatní, jak si u nás o nich veřejnost myslí. A že bezpečnost tam je možná lepší než u nás.

Plán cesty:

Václav Turek odletěl do Moskvy z Vídně. Potom ho čekalo 1814 km vlakem do Jekatěrinburgu se zastávkou ve městech Nižnij Novgorod a Perm. Zpět cestoval letecky.
Zajímavosti ve městech:
Moskva: Rudé náměstí, Muzeum vodky, Muzeum železniční techniky v areálu Rižského nádraží.
Nižnij Novgorod: Muzeum automobilů GAZ, městská pevnost postavená v roce 1500, prohlídka historického centra města.
Perm: prohlídka historického centra města, v plánu bylo železniční muzeum, ale bylo zavřené.
Jekatěrinburg: Chrám na krvi,
památník čs. legionářů, Michajlovský hřbitov, muzeum historie kamenictví a klenotnictví, Uralské geologické muzeum, Muzeum výtvarného umění , železniční muzeum, hranice Evropa – Asie.

http://orlicky.denik.cz/…0120122.html

Tím, že Rusko neposunulo 30. října ručičky hodinek o hodinu nazpět (z letního času na zimní), ukázalo světu, že je stále o krok dopředu a nikdo mu nebude říkat, co má dělat. Tímto činem ovšem Rusové mimo jiné zmátli řadu turistů. Už při odletu jsem se divil, jak je možné, že letadlo letí pět a tři čtvrtě hodiny včetně časového posunu. Po příletu do Moskvy se mi v telefonu změnil čas pouze o dvě hodiny a v počítači se mi čas nezměnil vůbec. Moskva byla od nás vždy vzdálena o dvě časová pásma, a tak si nyní technika s časovým posunem tří hodin neuměla poradit.

Co se v Rusku nezměnilo?

Nezměnila se přesnost, spolehlivost, bezpečnost a přístup k životu.

Lístky na vlak na trase Moskva – Nižnij Novgorod, Nižnij Novgorod – Perm, Perm–Jekatěrinburg jsem si koupil přes internet u ruských železnic s obavou, jestli vůbec někdy nějaké lístky uvidím. Jízdenky se musí zaplatit kartou přes internet, na e-mail a na telefon je poté doručen kód objednávky ve formě SMS a papírové lístky si vyzvednete po příjezdu do Ruska u pokladny na nádraží. Po předložení pasu a tří objednávacích kódů jsem bez nejmenších problémů dostal tři správné lístky na vlak. Když se na něčem v Rusku dvě strany domluví, tak to platí. Například když se s někým domluvím, že mě zítra v devět hodin někam odveze, tak tam na mě bude za deset minut devět čekat.
Přesnost se potvrzuje každý rok. Odjezd vlaku z letiště do centra byl stanoven na šest hodin a třicet minut. V šest hodin dvacet devět minut a třicet vteřin se zablokovaly dveře a vlak se skoro na vteřinu rozjel. Stejně tak se můžete spolehnout na včasný příjezd do cílové stanice. Tímto přesným způsobem funguje veškerá doprava v Rusku kromě městské hromadné dopravy, která je závislá na aktuální dopravní situaci. Přesnost na známé Transsibiřské magistrále je úžasná. Vzdálenost 9 288 km každý vlak překoná bez jediného zpoždění. Nepočítám opravdu výjimečná zpoždění, která se vyskytnou maximálně jednou za rok. Spolehlivost ruských vlaků s sebou při cestování přináší své výhody. Jestliže vlak přijíždí do stanice v pět hodin ráno, tak si můžete nařídit budík na čtyři hodiny a padesát minut. A většinou toho budíka ani není zapotřebí řídit, protože průvodčí má kopii vašeho lístku a přijde každého cestujícího včas zbudit. Má to však i své nevýhody, například když přijdete na nádraží patnáct minut před odjezdem vlaku, tak si lístky už nekoupíte. Lístky se prodávají po předložení pasu a než pokladní zvládne vyplnit všechny potřebné údaje, vlak mezitím odjede. Jednou jsem si koupil u ruské cestovní kanceláře zájezd na čtyři dny po okolí Moskvy. Všechno bylo perfektně zorganizované, dokonalá přesnost dopravy a také cestující dodržovali ujednané časy příchodů. Když se řeklo, že se bude odjíždět v devět hodin, tak všichni byli za deset minut devět připraveni a ještě před devátou se mohlo odjíždět. Na druhou stranu, pokud máte rozchod na patnáct minut, je to ve skutečnosti jen deset minut. V Rusku také nabízejí dokonalé služby. Například jsem si v hotelu objednal taxíka. Recepční zavolala na dispečink, nahlásila, kam potřebuji odvést a moje telefonní číslo. Okamžitě mi byla doručena SMS: „Vaše objednávka byla přijata, cena bude 200 rublů.“ V zápětí následovala druhá SMS: „Očekávejte auto s poznávací značkou 450.“ Za pět minut mi třetí SMS oznámila, že: „Taxík s poznávací značkou 450 stojí před hotelem.“
Na všech nádražích, letištích, v metru a na místech, kde se pohybuje více lidí, je o bezpečnost řádně postaráno. Všude je dostatečné množství policistů až mám někdy pocit, že jich je více než cestujících. Nikdo nevyhodí cestujícího z nádraží, pokud má platný lístek na vlak. Tolerují i pasažéra, který přijel v noci a chce na nádraží zůstat do rána. Naopak jsou přísní k osobám pod vlivem alkoholu. Do mnoha budov se nedostanete bez řádné kontroly. Kontroly se provádí při vstupu do letištní a nádražní haly, ale také při vstupu do muzea. Poctivě se kontrolují a řeší odložené věci. V Nižnim Novgorodu jsem si dal dobíjet počítač, který jsem nechal uložený v batohu, jenž ode mě ležel dva až tři metry. Za dvě minuty byl u mě policista, který zjišťoval, zda je to můj batoh a upozornil mě, že tam nesmí stát jen tak o samotě. Vyndal jsem proto počítač z batohu, položil ho na zem a batoh si vzal k sobě. Za chvilku však u mě byla opět policistka, která mi řekla, že tu takto nemohu počítač válet bez dozoru.

Mnoho věcí se v Rusku neřeší, ale to ještě neznamená, že je dělají špatně. Oni je jen dělají jinak a přistupují k nim odlišně. Je velmi zajímavé, že jim to funguje, a možná ještě daleko lépe než nám. Fígl je v tom, že vy musíte přijít na to, jak to funguje. I místní lidé se nestále ptají co a jak, a to mnohdy i mě, cizince. V obchodech se opravdu málokdy stane, aby se prodavačka usmála na zákazníka. Často se stává, že si nikdo zákazníka ani nevšimne. Hlavně pokud prodavačka zrovna hraje hry na počítači nebo vyřizuje soukromý hovor, který přece kvůli zákazníkovi nebude předčasně ukončovat. Často se také stává, že prodavačky neumí počítat. V obchodech a celkově v každé práci se nikam nespěchá. Metro, tramvaje, autobusy nebo jiné dopravní prostředky jsou ve velmi špatném technickém stavu. V Moskvě slouží prostředky, v kterých začíná rezivět podlaha a v menších městech už je ta podlaha opravdu děravá. Osobně jsem jel na lodi, na které kdyby se někdo opřel o zábradlí na horní palubě, stoprocentně by spadnul do vody. Nikdo to neřeší. Vždyť to jezdí, no ne? A až se to rozpadne, tak to odtáhnou přímo ze silnice do sběrných surovin. Nikdo neřeší ani různé závady: díry v chodníku, chybějící poklop od kanálu, rozbité schody, nakřivo zazděné okno a mnoho dalších. Nikdo neřeší venkovní fasádu na baráku, zahrádku kolem baráku a už vůbec ne, jestli má posekaný trávník. Daleko důležitější je popít s kamarádem trošku vodky, zajet se s přáteli někam pobavit, vyjet si večer k řece a udělat si tam piknik. Velmi často dostávám nabídky od místních lidí, že mi pomohou. Často se mi věnují celý den nebo dokonce dva dny. Objevují se i nabídky týdenní, kdy zaplatím pouze benzín a místní mě odvezou, kam budu chtít. Přiznejme si, kdo z nás by se věnoval dva dny cizím turistům a neměl z toho žádné peníze. Oni to dělají jen tak pro radost. Jde vlastně o jakýsi výměnný obchod, kdy domorodec dává rady, kam se podívat a jak tam dojet a turista dodává informace o tom, jak se žije v jeho zemi.

Co na závěr?

• České železnice by si mohly vzít příklad z ruské přesnosti. Měly by se zamyslet nad přístupem k cestujícím. Vyhodit v noci cestující z nádražní budovy a nechat je na ulici v mrazu, to je pro nás opravdu obrovská ostuda. Co si asi cizinec, který využil české železnice o nás pomyslí?
• České firmy by se měly poučit z ruské spolehlivosti.
• Všichni by si měli uvědomit, že když firma zazdí okno o milimetr níž nebo výš, tak to nemá žádný vliv na funkci okna a není nutné kvůli tomu předělávat celý barák.
• Česká policie by mohla začít přistupovat zodpovědněji ke své práci. Osobně jsem chtěl v Česku policii využít třikrát a vždy jsem byl stoprocentně nespokojený. V zahraničí jsem policii využil také třikrát (z toho jednou v Rusku) a pokaždé jsem se setkal s perfektní prací.
• A hlavně bychom se občas měli zastavit v našem uspěchaném světě. Zajet se podívat někam do ciziny, zjistit, jak se žije jinde a vzít si s toho ponaučení. Možná zjistíte, že u nás není všechno dokonalé. I v zemích, o kterých tvrdíme, že jsou zaostalé, se žije dobře a ledacos je tam lepší než u nás. V Rusku možná zjistíte, že tam lidé nejsou tak špatní, jak se u nás traduje a že bezpečnost je tam možná lepší než u nás.

Podíváme se do nádherné nedotčené přírody republiky Sacha a Magadanské oblasti, do oblasti kde byla naměřena nejnižší teplota na severní polokouli –71,2 °C Po Sibiři projedeme 6 000 km. Podíváme se na město Krasnojarsk, jezero Bajkal, Transsibiřskou magistrálu, na řeku Lenu a Lenské Stolby, do města Jakusk a do oblasti nejtěžších pracovních táboru.

Akce proběhne 08. prosince v 18.00 hodin v malém sále Společenského centra – Kina 70, v Dobrušce.