Uzbekistán – Orlický deník 15.11.2013

Zápisky z cest Václava Turka: Uzbekistán, srdce střední Asie

Lanškroun – Cestovatel Václav Turek se o své zážitky z cesty po Uzbekistánu dělí nejen se čtenáři Orlického deníku, v následujících dnech uspořádá dvě cestopisné besedy.

Republika skoro šestkrát větší než Česká republika s třiceti miliony obyvateli, sousedící s Afghánistánem, Kazachstánem, Kyrgyzstánem, Tádžikistánem a Turkmenistánem. Země bohatá na historii a památky, země s tak proslulými městy na hedvábné stezce, jako je Chiva, Buchara, Samarkand a Šahrisabz. Za doby Sovětského svazu udělalo Rusko z této země velkého producenta bavlny a téměř dokázalo vysušit Aralské jezero.

Země památek

Tentokrát jsem navštívil republiku Uzbekistán. Na jednu stranu tato země může působit nehostinně a pustě, ale můžeme tu spatřit přírodní památky a mnoho krásných kulturních památek, z nichž mnohé jsou zapsány v UNESCu. Za své kulturní bohatství Uzbekistán vděčí především hedvábné stezce, která vedla z Číny až do Říma, měla severní a jižní trasy a také různé odbočky. Kromě obchodního významu představovala Hedvábná stezka také kulturní spojení vzdálených krajů. Její trasa nebyla úplně přesně dána a měnila se během let v závislosti na přírodních podmínkách a vládcích jednotlivých území, jimiž procházela. Začala fungovat přibližně kolem roku 200 př. n. l. a konec Hedvábné stezky je spojen s rokem 1453 a dobytím Konstantinopolu. Pokud se podíváme na mapu, zjistíme, že hlavní křižovatky těchto cest leží na území dnešního Uzbekistánu. Města jako Taškent, Samarkand, Šachrizab, Buchara nebo Chiva proto voní Orientem a mají tu nejvýraznější příchuť „Pohádek tisíce a jedné noci”. Tady se střetly všechny významné světové kultury (Čína, Persie, Alexandr Veliký, helénská kultura, Mongolové) a jejich vliv se prolíná ve zdejších stavbách a tradicích.

Hedvábné koberce

Při cestě po Uzbekistánu jsem nemohl vynechat tradiční výrobu hedvábných koberců. Ve městě Samarkand je malá výrobna, kde mně provedl sám ředitel. Před rokem rozšířili výrobu a dostavěli ještě malou továrničku o dva kilometry dále. Nyní pracují v jedné ženy a v druhé muži, tímto rozdělením dosáhly zvýšení produktivity o třicet procent. Výroba hedvábných koberců je stále a pouze ruční, výroba jednoho koberce trvá i jeden rok ve třech osobách. Zkušený dělník naváže za jednu minutu až 35 uzlíků. Ceny se liší podle vzorů a rozměrů, ale pohybují se v desítkách tisíc dolarů. Viděl jsem koberce o rozměru 300 × 200 cm za 80 000 dolarů. Mají zde i zaměstnanecké výhody, tak například pokud má zaměstnanec vlastní svatbu, dostává jeden měsíc volna. Jednou z nejuznávanějších osobností v dějinách Uzbekistánu je zajisté Timur Lenk, který žil v letech 1336 až 1405. V roce 1369 se stal vládcem celé říše. Jeho sídelním městem a střediskem nově budované říše se stal Samarkand. V roce 1380 zahájil ve městě Keš, dnešní Šahrisabs, stavbu letního paláce Oksaroj, krátce po svém vítězném čtvrtém tažení do Chórezmu, kde se zmocnil obrovských pokladů a znamenitých stavitelů, kterým přikázal postavit na jeho slávu a počest tento palác. Stavba trvala 24 let a byla dokončena v roce 1404. V srpnu téhož roku byl hostem u Timura velvyslanec kastilského krále, který vylíčil palác jako zázrak lidského umu, jemuž se nevyrovnají žádné paláce evropských panovníků. Zajímavostí byl velký bazén na střeše, do kterého vodu přiváděly olověné trubky z nedalekých hor a z kterého voda vytékala v kaskádách na hlavní nádvoří. To mělo grandiózní rozměry 125 × 250 metrů a ukončeno bylo obrovskou bránou, jejíž výška dosahovala 70 metrů a šířka 22 metrů. Dva pylony, vysoké 50 metrů, jsou to jediné, co se z toho všeho dochovalo do dnešní doby. Zbytky vstupní brány svou ohromností udivují každého. Zbytky stěn zdobí majolikové kachle s nádhernými ornamenty a několika nápisy, jeden říká: Chceš-li něco vědět o mé moci, podívej se na tyto stavby. Dnes u vstupu k jeho zbytkům stojí na vysokém žulovém podstavci socha jeho stavitele Timura.

Timur, krutý hrdina

Po nástupu k moci zahájil Timur svou expanzi do okolních oblastí, oproti předcházejícím vládcům měly jeho vojenské výpravy odlišnou povahu. Timur nechával civilní obyvatelstvo i vojáky vyvraždit, města vydrancovat a vypálit. Odhaduje se, že jeho tažení způsobila smrt 17 milionů lidí. Svou obrovskou kořist shromažďoval v Samarkandu. Jeho obsazovaná území zasahovala na mongolská území, k Uralu, Volze a Kaspickém moři. Při tažení jižním směrem si podmanil četná území v Persii a Mezopotámii. V roce 1398 zahájil invazi do Indie, město Dillí nechal vypálit a obyvatele zmasakrovat. Poté se soustředil na Sýrii. Obsazením Aleppa a Damašku se celé Sýrie zmocnil. V roce 1402 zaútočil na Osmanskou říši. Poté ovládl rozhodující část osmanských držav v Malé Asii. Obsadil i Smyrnu. Timurovo rabování rozvrátilo staleté pořádky v oblasti a přispělo k urychlení zániku obchodu po Hedvábné stezce. Zatímco my v Timurovi vidíme největšího diktátora té doby a ničemného lupiče, v dnešním Uzbekistánu je oslavován jako národní hrdina.

http://orlicky.denik.cz/…0131114.html



Vyhledávání

Nejbližší seminář

Pečky 25.10.2017

Transsibiřská magistrála Transsibiřská magistrála je hlavní dopravní tepnou Ruska a zároveň to je nejlepší způsob, jak se seznámit s Ruskem, pochopit …