Lanškrounsko 25.08.2010
Sibiřské požáry očima cestovatele Václava Turka
Známý lanškrounský cestovatel Václav Turek se počátkem srpna vrátil ze své další výpravy na Dálný východ. Zajímal nás průběh jeho již desáté cesty do Ruska a jak zaznamenal požáry, které letos celou zemi sužují.
Jaký byl, Václave, tentokrát cíl tvé cesty?
Byl to Magadan, přístav v Kolymské oblasti. Po mé loňské návštěvě republiky Sacha, nazývané také Jakutsko, jsem chtěl projet Kolymskou cestu, která spojuje města Jakutsk a Magadan. Dva tisíce kilometrů dlouhou cestu budovali vězni z gulagů a měla vést až na Čukotku.
V Rusku často cestuješ vlakem, ale do Magadanu přece železnice nevede.
To ne, ale vlakem jsem se taky projel. Letenka do Jakutska byla 2 x dražší, než do Krasnojarsku, jel jsem tedy 3 500 km Transsibiřskou a Jakutsko-Amurskou magistrálou do Tomotu. Samozřejmě jsem se cestou zastavil i u Bajkalu.
V Jakutsku jsem si najmul žigulíka i s řidičem. Dá se jet i sběrným autobusem, ale ten jede nonstop a to mi nevyhovovalo. Řidič Timi zastavil, kdykoliv jsem chtěl. Do tisíc kilometrů vzdáleného města Usť-Něra jsme z Jakutsku jeli tři dny. Timi byl zvláštní chlapík. Zdálo se mi, že na rovné prašné cestě za volantem několikrát usnul. Když jsem chvíli řídil, byl stále ve střehu, ale jakmile se vrátil za volant, už mu zase hlava padala. Musím ale říct, že se vyznal, znal dokonale přírodu a už z velké dálky dokázal rozpoznat, kde hoří. Zbývajících tisíc kilometrů z Usť-Něry jsem cestoval autobusem, protože řidič Timotej se musel vrátit za svojí prací do Jakutska.
Co vlastně zapříčinilo nebývalé požáry po celém Rusku?
Po Sibiři cestuji už deset let, ale nikdy jsem se s lesními požáry nesetkal, i když vyhořelé lesní porosty jsou znatelné na celém rozsáhlém území Sibiře. Během mojí letošní cesty jsem zaznamenal deset lesních požárů. První dva se objevily už v dálce před řekou Aldan poblíž vesniček Čerkech a Ytyk Kjuel. Další pak za řekou Aldan na 775. km a 820. km. Nad městem Usť-Něra bylo velké množství smogu a dýmu zřetelně viditelných během dne i při západu slunce. Další požáry vypukly mezi 1 200. km a 1 400. km na každých padesáti kilometrech. A dále potom ve vesničce Jagodnoje. Vysoké teploty kolem 40° C a velké sucho způsobily v republice Sacha a v Magadanské oblasti tyto přírodní katastrofy. Jen v Jagodnickém regionu bylo zaznamenáno 80 ohnisek o celkové ploše 160 tisíc hektarů. Domorodci v Jagodném mluvili o tom, že v nedaleké vesnici shořelo 40 domů. Proslýchá se, že příčinou požáru mohou být odhozené nedopalky cigaret. Značné procento Rusů kouří a k přírodě se chovají velice bezohledným způsobem. Sucho, které v letošním roce panuje na Sibiři, nepamatují ani nejstarší pamětníci.
Zmínil jsi, že Kolymskou cestu budovali vězni z gulagů. Je otázka pracovních táborů v Rusku stále tabu, nebo už se informovanost zlepšuje?
V městečku Jagodnoje jsem vyhledal novináře deníku Severská Pravda, který spravuje muzeum gulagů. Vystavuje fotografie ze života vězňů a pracovní nářadí. Chválil zručnost vězňů, kteří si museli třeba nůž a lžíci vyrobit z plechovek. Vůbec mu nepřišlo divné, že vězni neměli ani základní věci, jako například zimní oblečení a přiměřené množství potravin. Dokonce se mně snažil přesvědčit, že vězni pracovali za mzdu. Přiznává sice, že na stavbě Kolymské cesty zemřelo 100 tisíc lidí, ale i oficiální zdroje dnes již uvádí, že na každé tři metry cesty dlouhé 2 000 km připadá jeden mrtvý. To znamená, že zde zemřelo minimálně 6,5× více lidí, než tvrdí tento „znalec gulagů“. Osobně si myslím, že většina místních obyvatel do dneška netuší, co se v těchto táborech dělo. Za nejvíce věrohodné zdroje informací o životě v těchto táborech, považuji knihy: Souostroví Gulag od Alexandra Solženicyna a kniha GULAG od Anne Applebaum.
Vydal jsi už dvě knihy, Krugobajkalka a Putování Jižní Sibiří. Připravuješ další knížku?
Připravuji knihu o Bajkalsko-Amurské magistrále. Už mi nezbývá mnoho, potřeboval bych tak týden volna a mohl bych knihu dopsat.
Na závěr si neodpustím obligátní otázku: Kam bude směřovat Tvoje další cesta?
Mám jednu opravdu zajímavou nabídku. Byl jsem pozván na zimní lov do Jakutska. Hodně mě to láká, vždyť spatřit stotisícová stáda jelenů musí být úchvatná podívaná. Zároveň se také trochu obávám vodky a zimy. Vodky při lovu bývá opravdu velké množství, to už jsem zažil s pytláky lososů na Sachalinu, a teplota v zimě může klesnout až na – 60°C.
Děkuji za rozhovor a přeji ti mnoho dalších cestovatelských zážitků. Chcete-li se o putování Václava Turka dozvědět více, přijďte na připravovanou cestopisnou besedu. Kdy a kde se bude konat, se včas dozvíte na těchto stránkách.
http://www.dovolena-rusko.cz/…y-a-seminare.
Hynek Brýdl
http://www.lanskrounsko.cz/…a-turka.html
