Tuva

Tuva — republika v centru Asie

Tuva je překrásná hornatá země, rozkládající se v samém centru Asie. Tuva sousedí s Mongolskem, republikou Altaj, Chakasií, Burjatskou, dále s Krasnojarským krajem a Irkutskou oblastí. Tuva je rozlohou dvakrát větší než Česká republika, ale má pouze 308 000 obyvatel.

V Tuvě můžeme vidět více než 430 jezer, z toho voda v třinácti z nich má léčivé účinky. Ve zdejších Sajanských horách pramení známá sibiřská řeka Jenisej, která vzniká soutokem Malého a Velkého Jeniseje u hlavního města Kyzyl. Na místě soutoku byl na břehu postaven pomník (obelisk), známý jako „střed Asie“. Tuva má také bohatou historii a kulturu, na každém kroku se tu setkáváme se šamanismem.

Národní svátek Naadym, který se každoročně slaví uprostřed srpna (14.–16. srpna), je svátkem tuvijských chovatelů dobytka. Zahrnuje národní boj Chureš, koňské dostihy, střelbu z luku, konkurs na nejlepší národní jurtu, nejlepší kroj a výstroj koně. Za Sovětského svazu byl tento svátek zakázán a obnoven byl až v roce 1993.

Šamanismus

V Tuvě se šamanismus stal příležitostí, jak nalákat turisty a vydělat na nich velké peníze. V hlavním městě Kyzyl soustředili šamany do šamanských center a stát určil jednu úřednici, která centrum hlídá a zároveň inkasuje peníze od návštěvníků. Polovinu dostává šaman a druhá polovina jde do pokladny státu. Lidé si do těchto center chodí pro různé rady: jak vydělat peníze, jak mít dobrý život, jak získat lásku nebo si udržet zdraví… Šamani dělají také různé obřady: vyprovázení duše zemřelého, očištění domu od zlých duchů, očištění duše a samozřejmě se věnují také léčitelství. Za vyfotografování šamana můžete zaplatit až dva tisíce amerických dolarů.

Osobně jsem v těchto centrech strávil při cestě po Tuvě mnoho času a podařilo se mi jejich služby využít zadarmo. Šamani mi také radili ohledně mého cestování, kam mohu jet a kam naopak jezdit nemám. Chtěl jsem jet tři sta kilometrů na západ od hlavního města, do města Ak-Dovurak, ale šaman mi řekl, ať tam nejezdím, že mi tam nebude dobře… Nedokázal mi ale vysvětlit proč. Přemýšlel jsem, jestli tam mám tedy jet, co by se mi tam mohlo stát, a nakonec jsem se rozhodl zůstat v tuvijské metropoli. Druhý den jsem viděl ve zprávách reportáž, že v Ak-Dovuraku někoho zabili, přijela tam armáda a mnoho lidí pozatýkala.

Na radu šamana jsem tedy odjel sto padesát kilometrů směrem na jih, do městečka Samagaltaj, které dříve bylo hlavním městem republiky Tuva. V roce 1921 přišla sovětská vláda, postřílela pět tisíc budhistických lámů a šamanů, velkou část města vypálila a založila nové hlavní město Kyzil.

Při odjezdu z hlavního města se mi podařilo sehnat auto za poloviční cenu, než je obvyklé. Řidič jel za svojí rodinou, která žije tradičním životem svých předků. Nedaleko města pasou tři sta ovcí, dvacet pět krav a dvacet pět koní. Mají dva psy a žijí poklidný životem v jurtě. Patří mezi chudší pastevce a jejich majetek určuje velikost stáda. Bohatí pastevci prý mají tisíc kusí ovcí, sto kusů krav a sto kusů koní. Pastevci tu neplatí žádné daně, za kolik si zvíře prodají je pouze jejich věc. Každý pastevec dostává od státu čtvrtletní dotace na zvířata: za každou ovci nebo kozu třicet rublů, za krávu padesát rublů a za koně šedesát rublů. Pokud si chce někdo postavit dřevěný domek, zajde si vyřídit povolení pro kácení stromů a bezplatně si povolené množství vytěží.

Život v Tuvě

Pastevci každý týden zabijí pro svoji potřebu jednu ovci a dojí vlastní mléko. Dnes už většinou kupují čaj, kávu, těstoviny a chleba. Nic jiného k životu nepotřebují. Lovit divokou zvěř je možné jen po složení zkoušek a obdržení povolení pro držení zbraně. Rybolov zde není nikterak kontrolován, každý může lovit tolik ryb, kolik uzná za vhodné, navíc je může i prodávat, výjimku tvoří chráněné druhy ryb.

Dva dny jsem pobýval s pastevci v jurtě. Jejich život je poměrně jednotvárný. Ráno podojí kravku a pustí dobytek na pastvu, ohřejí polévku, kterou jedí celý týden, za pěkného počasí snídají venku před jurtou a pozorují stádo. Pokud se stádo začne pohybovat do míst, kde už na ně moc nevidí, skočí pastevec na stále připraveného koně a jde stádo popohnat zpět. Přes den se moc nepracuje, pouze se popohání stádo na lepší pastvu, zajde se na dřevo na topení, někdy si zajedou na trh. Večer zaženou stádo do ohrad, aby bylo chráněno proti vlkům a medvědům, a celou noc ho hlídají psi. Pastevec se ženou v jurtě povečeří opět polévku a pak jdou spát. Sednou si na postel, pastevec sáhne pod peřinu, odkud vytáhne pušku, zkontroluje, jestli je nabitá, a opře ji o postel. Oba si sundají gumáky, kalhoty a bundu a ulehnou ke spánku.



Vyhledávání

Nejbližší seminář

Pečky 25.10.2017

Transsibiřská magistrála Transsibiřská magistrála je hlavní dopravní tepnou Ruska a zároveň to je nejlepší způsob, jak se seznámit s Ruskem, pochopit …